Psaný jako kdyby jsem ho vyprávěla já. Mě se líbí a doufám že není moc dlouhej.
Seděla jsem na zemi ve výtahu a promýšlela jsem proč jsem vlastně utekla. ,,Srabe!" řekla jsem si nahlas a můj pes zvednul hlavu. ,,Klidně Daisy , to nic." Chtěla jsem se znovu zamyslet, ale nebylo kdy - výtah se zadunením přistál na přízemí. Napravila jsem pětimetrové vodítko a vyšla jsem ven. Nabídl se mi zvláštní úkaz - 3 koně běželi přes cestu a neohlíželi se. ,,Typické," řekla jsem a zasmála jsem se. Koně se pořád přibližovali a já jsem na nich trpělivě čekala před bránou. Daisy se za mě schovala. Tři páry kopyt dopadali na zem stále blíž a blíž až zastavili těsně přede mnou. ,,Vy šílenci! Přes cestu se běha až když je panáček zelenej!" ,,Promiň, to já netušila. Raděj poď , už jdeme pozdě!" sourila mě Sapphirine. Potáhla jsem Daisy a vykročili jsme směrem k skupince stromů. Tam na nás čekala jakási modrá brána. ,,Tak jdi!" pobídnul mě Ricky. Snažila jsem se donutit mého psa ať přejde přes bránu, ale odmítal. Nakonec jsem to vzdala, sebrala jsem ho na ruky a přešla jsem bránou i s ním. Vzápětí na mém míste balansovala kočka na zadních držící sedumnáct kilového psa.,,Daisy, slez!" shodila jsem ji na zem. Micado se zasmála. "Éh...tak ukažte mi naše úžasné bydlení!" řekla jsem. ,,Nasleduj mě!" řekla Sapphirine. Jeli jsme asi půl hodiny lesem až jsme zastavili před domem. ,,Jdi dál!" pobídla mě Micado. Otevřela jsem dveře a padla mi sáňka. Všechno bylo úplně úžasné. Kuchyň byla dokonale přispůsobená pro koně a kočky, a vlastně všechno bylo úžasné. "Jdi!" tlačili mě dál všichni tři. Proti své vůli jsem vyběhla hoře schodmi a otevřela dveře označené nápisem Dropopí. Zvřískla jsem - všechno bylo tak jak jsem si to vysnívala. Otočila jsem se ke koním. ,,Už nikdy od vás neodejdu. SLIBUJI!!!" Všichni jsme se obejmuli.
:-)




