1. května 2009 v 19:12 | Dropí
|
Dalo mi to pořádnou práci!!! Teď jdu předělat dess.
Po detailních vysvětleních a instrukcích od Carrie( tak sa ta zrzavá kočka jmenovala), jsem se vydala na cestu napříč lesem. Jela jsem absolutně potichu, napřík tomu, že jsem vlastně byla kůň. Ano, i schopnost vzít na sebe podobu koně nabízel můj nový život. Pak jsem slyšela jakési zvuky . otočila jsem se, rychle jsem na sebe vzala svou kočičí podobu a čekala jsem. To, co se ke mně pŕibližovala se loudalo a mně to přestávalo bavit. Za chvíli se vynořil šedý kocouř s modrýma očima. Rychle jsem se vystřela , ať nevypadám jak retarďák. On se na mně jen kouknul a pak řekl: ,,Jsem Bluehunter." Mluvil tónem značky ,,zabijte mně a bude mi to jedno". Trošku jsem se naštvala a odsekla jsem: ,,Cherry Star." ,,Co se zlobíš?"zeptal se uraženě na co jsem odpovědela:,,Proto,"odvětila jsem naštvaně. Otočila jsem se a s ocasem vysoce zvednutým,jsem působivě odkráčela. Naštval mně. Nevědela jsem proč ale oprvadu mně naštval. Rozběhla jsem se a snažila jsem se na to nemyslet. Nevím, jak dlouho jsem běžela ale jistě vím, že to byla dálka. Pak jsem prudce zabrzdila a vydýchla jsem si. Koukla jsem na oblohu. Odněkud šel černej , hustej dým. Rychle jsem se promněnila v koně a zase jsem běžela - jakoby toho neměli moje nohy dost. Po chvíli jsem dorazila na louku, kde byla hořící budova. Byli tam všichni : Bluehunter, Carrie i Moss. A ještě spousta klisne a hříbat.Jedna jednorožčí klisnička se vytrhla své matce a křičela: ,,Ale mami, zůstala tam Ceranna!!!" Jak to zakřičela, celou loukou přeletěla vlna hrůzy, a já už to vědela. Dnes nikdo v plamenech neumře. Vykročila jsem kupředu, už jako kočka. Zhluboka jsem se nadechla a skočila jsem do plamenů.Nasledoval příval výkřků. Já na ně nedbala a přebíjela jsem pořád dál. Bylo to těžké,ze stropu podchvílí padali kusy dřeva já jsem musela dávat parádní pozor aby mné nic nezavalilo. Pak jsem uviděla koňské tělo a bylo mi jasné že to je Ceranna. Rychle jsem si ji valožila na své koňské záda . Vtom nad námi něco zaškřípalo a já spatřila letící trám. Skočila jsem dopředua ještě se mi podařilo vyhnout se mu. Musela jsem si pospíšit. Budova se chystala zhroutit a mně to šlo pomalu. Pak jsem ale ucítila závan chladného vzduchu, posbírala jsem své poslední síly a skočila jsem. Vyletéla jsem z hořícího pekla, svalila se na trávu a prudce vydýchla. Dostala jsem ze sebe jen: ,,Xakru dejte ji někdo umělé dýchání!" a pak jsem už jen ležela a nevědela jsem o světě.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!!
Meow!!! Napínavé, napínavé =^-^= xD... sázím svůj chlup, že ti dá Blue umělý dýchání xD xD xD