To koukáte co, jak rychle vymejšlím!já vymytej mozek!
Pak jsme se najednou probrala ale neobtěžovala jsem se projevovat známky života - na co? Uslyšela jsem rychlé kroky. Kdosi mi začal dávat umělé dýchání!!! Zvedla jsem hlavu žačala jsem prskat a kašlat. Pak jsem se na dotyčného koukla pohledem značky ,,kdyby pohledy zabíjeli nezůstane po tobě ani rodný list". Nebyl to nikdo jiný jak náš milý Bluehunter. Hodil po mně nevinnej , ospravedlňující pohled ale já jsem nepovolila. Pak se kouknul do země a já jsem běžela k nedalekému potůčku aby jsem si umyla pusu. Vyplivla jsem vodu, znechucená, že mi někdo dával umělé dýchání. JAK se vlastně opovážil? Zlobila jsem se tak,že kdyby zlost byla tlaková vlna , všechno by jsem srovnala se zemí. Zezadu ke mné podešla fialová klisna.,,Umí být pěkně drzej," řekla. ,Já jsem jen zuřivě přikývla, že mi hlava téměř odletěla z krku. ,,Slizoun!" zvřeskla jsem ze vzteku až se fialová klisna mykla. ,,Jmenuji se Sapphirine," řekla vyplašeně. ,,CherryStar," řekla jsem a usilovala jsemse upokojit. ,,Já se vzdálím," řekla Sapphirine . Se smíchem na rychlém velbloudovi, dokončila jsem v duchu. Vlastně se vztekem. Sapphirine přikývla. Otočila jsem se a odkráčela, vysokým klusem . Samozřejmě jsem přešla přes louku a jak jsem jela popři Bluovi Slizounovi dala jsem si záležet aby jsem se tvářilo co nejvíc lhostejně. Moss a Carrie za mnou udiveně koukali.
Druhý den ráno,jsem samozřejmě musela jít do školy i Carr a Moss jeli. Vydala jsem se k portálu ,který vedl tam kde jsem doteď bydlela. Vyskočial jsem před našímblokem. Měla jsem normal vše jak má být. Vydala jsem se do školy. První hodina měla být matika, Jak jinak. Zase budu usínat. Byla ta parádní blbost dát nám matiku jako první hodinu. Automaticky jsem dávala pozor. ,,Jakej je součet vnitřních uhlů čtverce nám řekne...Janka." ,,360 stupňů," řekla jsem jak naprogramovaná. Jakej nezajímavej život. Žádnej požár, žádnej slizoun, jen úchylní spolužáci. Škoda. Žádná zábava. Zvyšek matiky jsem automaticky přepočítala a když konečně zazněla z rozhlasu padesátročná písnička jako zvonění , téměř jsem zakřičela štěstím. Ale ještě mně čekalo pět hodin - děják, informatika, fyzika, přírodopis a literatura. UF. A hezkden byl v čudu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!





Ale ale, stále se ti Blue hnusí? xD xD xD... další díl, další díl, další díl!!! xD xD