Den jsem prožila jak z rychlíku. Ani jsem neměla chuť jít zpět na to místo,kde jsem se stávala kočkou. Místo toho jsem si rychle udělala věci do školy, sebrala své milované kolo a běžela na hrázi. Byla dlouhá dva kilometry a já jsem jízdu na kole milovala. Jak jsem tak přebíhala objemnou tetu na bruslích,začela jsem strácet rychlost. Prudce jsem zabrzdila, až se mi nadvihlo zadní kolo a otočila jsem se. Vzadu se mého sedadla držel modrooký kluk na bruslích. Začala jsem zuřit. ,,Cheš mně zabít nebo rozzuřit tak, že vyskočím ven oknem?" zeptala jsem se ho.,,Ne," ušklíbl se, ,,jen ti chci znepříjemnit den." ,,Mně je to jedno vypadni ode mně a mého kola!" řekla jsem mu. Zabiju ho. Rozjela jsem kolo a on se držel vedle mně. V jeden vzácný okamžik mi napadlo hodit ho do řeky nebo vytlačit z hráze ať se skutálí dolů svahem.Ovládla jsem se a začala jsem ho vesele ignorovat. Nakonci hráze jsem se otočila bleskovou rychlostí jsem uháněla pryč. Zůstal stát při čísle 20 a koukal jak se vzdaluji.
Vyhla jsem se autu, zazvonila na nahluchlou bábu a a dál jsem se hnala sídlištěm. Našla jsem co jsem hledala, modrá zářivá brána se vznášela kousek nad chodníkem a vypadala jakoby mně čekala. Přelítla jsem přes ni a ocitla jsem se někde kde jsem ještě nebyla.Byl to les, který nebyl normální. Nebylo tám žádné světlo, jen mlha a tma. Řekla jsem si že nebude moc dobré zdržet se tu. Náhlila jsem se pryč. Šla jsem dost dlouho na to, aby jsem si všimla, že tam NIC není. Ani jen ptáček ,nebo veverka. Bylo tam ticho . Střáslo mně a rači jsem se pohla.
Jak jsem vyšla ven, nenastala žádná změna, krom toho, že tu ticho nebylo. ,,Teď už bez kola?" zeptal se hlas z tmy. Ignoruji, řekla jsem si. Vylezla jsem na strom . Pochvíli jsem uslyšela kroky. Vzdalovali se. Konečně, řekla jsem si a usnula jsem.





Ale ale, modrooký, jo? Že by Bluey...? xD (pokráčko!!!!) xD